Lyžníci z Plískanic

Perfektní kniha pro rodiče, kteří rádi lyžují! Bjorn R. Lie jim totiž s Lyžníky z Plískanic dává super lákadlo, díky kterému snad i děti zahoří láskou k bílé stopě! 

Jsou to jen "obrázky" ze života jednoho horského městečka a jeho okolí. Na každé dvoustránce se odehraje jeden či více mikropříběhů a malí čtenáři se seznámí z rozmanitými tvářemi hor i jejich obyvatel, sledují radost z lyžování a pohybu v přírodě, potkají se letmo i s tradicemi a libůstkami domorodců. 

Je to vtipné, dýchne z toho poklidná staromilská nálada huňatých svetrů a vázání typu Kandahár, ale zároveň sledujeme skandinávsky "hyperkoretní a genderově vyvážený" svět, ve kterém je přece jasné, že "antropomorfizovaná zaječice" randí s člověkem, sjezdovku terorizuje bezohledná člověčice,  vtipálek Olaf Zlomhůlka je slon a snad jen reklamní katalog zimních pletených kukel Dagny Svetrsenové je kompletně nafocený na "bílých Evropanech", byť jinak mezi občany Plískanic defilují i Afroameričané, Indové, nebo Romové. 

Každý z desítek hlavních i vedlejších hrdinů pokládá svůj miniaturní kamínek do výsledné mozaiky. Textem se šetří, ale dětem to v žádném případě nevadí. Naše nejoblíbenější zábava se hraje s předsádkou - děti ukazují na vybrané kresby a díky tomu přesně ví, co je klistr nebo jakou pochoutkou se živí lyžaři při dlouhých přejezdech (rozinkama).

Prostě krásná, vtipná a milá knížka.

PS: pokud navíc podprahově zafunguje tak, jak má, bude na světě o pár lyžařů víc a televizních tlouštíků míň - otestujte i u vás doma a dejte vědět :-)

Bjorn R. Lie: Lyžníci z Plískanic  - vydal Baobab v edici Baosvět roku 2014 - cena 270 Kč

Dobrodružství pavouka Čendy - díl první až třetí

K Pavoukovi mám speciální vztah, protože jsem na motivy prvního dílu napsala pro Český rozhlas Brno rozhlasovou pohádku Dobrodružství ve starém domě. I proto mám prvního Čendu v klasickém velkém formátu, zatímco další dvě pokračování už v kapesní cestovní verzi. Ono by totiž jedno pokračování stačilo. Druhé a třetí dobrodružství na sebe bezprostředně navazuje, což v úvodu trojky není zrovna stylisticky skvěle vyřešené. Ale možná má Pavel Čech prostě rád příběhy na pokračování :-)

V prvním díle čteme o neobvyklém přátelství pavouka Čendy a dřevěné kukačky. Ti dva vedle sebe koexistují, navzájem se potřebují, ale nehodlají si to přiznat. Svět mají "načtený" z dobrodružných románů a bezpečně odpozorovaný z okna. Ve starém domě na zbourání si v poklidu a bok po boku jen tak spokojeně hnípají. Když přijde okamžik, kdy musí změnit svůj život, trochu to zadrhne, ale nakonec ten krok do neznáma udělají: a spolu! 

Poeticky nostalgický a v čase volně rozprostřený děj jedničky vystřídá ve dvojce rychlejší tempo a napětí. Příběh se zabydluje dalšími svéráznými postavami, byť to občas vypadá jako taková autorova legrácka, pomrkávání po dětských a jiných vzorech: Čenda potkává mravence Járu, bráchu toho slavného Ferdy, či bytost zvanou Víl, která hulí houbičky a má vize... Detaily jsou trochu "na sílu", ale většina dějových faktů a zvratů dává smysl a klíčová love story dvou pavouků je velice půvabná. A ve trojce se čtenář dokonce dočká i důstojné tečky za Čendou milovanými Tarzanovými dobrodružstvími z jedničky!

V každém případě Tadeáš i Venuše mají Dobrodružství pavouka Čendy docela v oblibě a v našem pavouky dosti zabydleném domě na tato stvoření dupají opravdu jen zřídka...

Pavel Čech: Dobrodružství pavouka Čendy, 2. dobrodružství pavouka Čendy, 3. dobrodružství pavouka Čendy - vydalo nakladatelství Petrkov 2011, 2014 a 2015

Příběh malého slona Babara

Obrovský rozměr, signální oranžová a žlutá na obálce, velké obrázky (a nadto roztomilí sloni) a font alá oldskoolové psací písmo – nevím, jaký je původní formát knih o Babarovi, ale české vydání na pultech knihkupectví rozhodně nezapadne. Originál vyšel ve Francii ještě před válkou, roku 1931. Baobab tak prý českým dětem splácí dluh: dílo klasického ilustrátora Jeana de Brunhoffa by mělo mít na své poličce s knihami každé dítko. Dostali jsme ji k Vánocům.

 

V anotaci ke knížce se praví, že „Slon Babar se stal symbolem civilizované, kultivované Evropy třicátých let 20. století - osvícený demokratický vladař, skvělý otec, přítel a "slon činu". Osiřelé slůně uteče do města, naučí se tam "správnému chování," načež ho po návratu mezi slony zvolí králem. Hmmm.

Nepíšu tady o knížkách, které jsou blbé (text) a ještě hnusné (obrázky). Takže Babar, ačkoli to z níže napsaného možná čouhat zrovna nebude, není z té úplně marné kategorie. Minimálně kvůli obrázkům. Jen je pro mne trochu nepochopitelné, že něco podobného se vydalo loni...

Tadeáš (3,5) má tuhle knížku docela rád. Je milá. Ale až neuvěřitelně moc „francouzská“. Od začátku do konce. Takže: když Babar uteče do města, poté, co jeho matku zastřelil lovec, první, po čem zatouží, jsou hezké vycházkové šaty. A ejhle: přichází bohatá vdova, která mu bezevšeho nabídne peněženku. Babar si koupí skvělý oblek, nijak se přitom nežinýruje a ke staré paní se nastěhuje. Dělá jí společníka, rozpráví s jejími přáteli, učí se číst, psát, filozofovat. K dispozici má vlastní auto i štědré kapesné. La Dolce Vita! Samozřejmě se mu občas zasteskne a tak, když se do města náhodou zatoulají dva „nazí sloni“, rozhodne se vrátit s nimi zpět mezi svůj lid. Stará dáma dojetím (smutkem) pláče, ale na cestu mu nabalí spoustu dárku, sladkostí a navrch přidá automobil. Protože starý král slonů náhodou právě umřel, stává se vkusně oblečený a motorizovaný Babar ideálním nástupcem. První, co řeší, je svatba, respektive svatební šaty. Musí být skvělé a stejně jako na hostinu se na ně má dlouho, dlouho vzpomínat. Slon Kornelius, který Babara navrhl do funkce, se také nemá zle: prý má dobré nápady a Babar ho proto jmenuje ministrem. S právem nosit Babarovu buřinku. Vždyť ten má teď královskou korunu… Vše končí pompézním odjezdem na svatební cestu.

 

Proboha, kdo to všechno platí? EU? Teda, když to rozeberu, podle mne je to morální kýč, ale neuvěřitelný. Naprosto srovnatelný s pohádkami o princeznách – ale tak trošku ještě horší. Jedno povrchní individuum, jehož obzor sahá jen k novému smokingu, se nechá vydržovat a má dojem, že bytosti jako on (poznamenané krutým dětstvím, výjimečné, skvělé, atd.) si prostě obdiv a peníze ostatních zaslouží jaksi automaticky. Ale možná jsem moc velký skeptik a rejpal… 

  

Nicméně doufám, že Tadeáš si z Babara příklad nevezme :-)

 

Jean de Brunhoff: Příběh malého slona Babara

Nakladatelství Baobab, 2013, cena cca 250 Kč

Julinka z jedlé zahrádky

Dětská knížka o tom, že skalničky a túje jsou ztráta času a energie a budoucnost patří kedlubnán, tuřínu, rajčatům a rukole... A že sekačka na trávu je ztělesněné zlo. Naprosto souhlasím!

 

Holčička Jůlinka partyzánsky obsadí jediný "ošklivý kout" zahrady u jejich domu. Ano, ten kout, kam se táta se svou sekačkou prostě nedostane. Tam si chodí Jůlinka hrát na džungli: všude roste samý anarchistický plevel, létají motýli a čmeláci a osmělí se sem dokonce i ježek a rejsek.

Protože trávník všude kolem je oholený na (odhaduju) dva centimetry a vůkol neroste vůbec nic kromě azalek a růží, rozhodnou se zvířátka s Jůlinkou nasadit v koutě nějaká semínka. A přichází lekce z urban gardeningu: děvčátko naplní hlínou a osází starý kočárek, prázdnou krabici od sušenek, prošlápnutý bubínek, batoh a podobné dávno nefukční věci.

Tenhle obrázek jsem stáhla z webu Kreativnisobe.cz, takže neobsahuje text, ale jen grafiku

Úroda je velkolepá a matka s otcem uznají, že koncept vymazlené zahrádky v satelitu prostě není udržitelný ani praktický... Takže příští rok zmizí tůje, růže, azalky a jim podobné krásy a zahradu obsadí záhonky se zeleninou... Za mne sto bodů!

 Řekla bych, že Jůlinka má samé klady: příběh je milý a ROZHODNĚ hodný následování. Knížka má krásné ilustrace i grafiku a minimum textu - takže je ideální pro malé děti. Navíc má skvělou přidanou hodnotu: na předsádkách najdete spoustu užitečných obrázků: semena k naklíčení, příklady užitečného plevele, který obohatí jídelníček i koupelnu, vybranou zeleninu vhodnou k domácímu pěstování. Na konec knihy autorka zařadila i pár receptů na "lektvary" - léčivé koupele, oleje nebo obklady z různých volně rostoucích bylin, kopřivový oplach na vlasy nebo zdravý salát s ptačincem.

Tahle knížka je super, pokud máte u domu alespoň několik volných metrů čtverečních. Já osobně jsem dost líná, ale záhonky a ovocnou zahradu máme a vášnivě pěstujeme. Samozřejmě - nemáme výnosy stejně bohaté, jako soused, co pleje snad dvakrát týdně. Ale stačí to. Obecně nedávám právo na život a péči ničemu, co se nedá sníst, takže "neužitečných rostlin" jako růže a spol. máme na předzahrádce opravdu minimum. A Tomáš seče kosou, takže zvěř se u nás taky nají...

 Autorka napsala už jednu knihu o Jůlince: Jůlinka z veselé zahrady. Je to leporelo pro ještě menší děti, ale to jsem v ruce zatím neměla...

Tereza Václavková: Jůlinka z jedlé zahrádky

Nakladatelství Verzone, 2013, cena kolem 200 Kč

Velké putování Vlase a Brady

Komiks od výtvarníka Františka Skály juniora se asi prodává spíš v gallery shopech, než v klasickém knihkupectví s krtečkovými regály. Ale není to ten typ kunstu, který by děcka nedokázala strávit. Má výrazné a zároveň přiměřeně "infantilní" ilustrace. Příběh sice trochu punk, ale drží, postavy jsou celkem srozumitelné a na konci čeká i ta překvapivá pointa. Že je to více či méně švihlé, je spíš plus. Doporučuju!

  

Vlas a Brada jsou dva mládenci se speciálními schopnostmi. Prvnímu mohou růst vlasy neuvěřitelnou rychlostí do obrovské délky, druhý se na prudkém slunci pomalu vytrácí. Nevadí, že to nechápete, ono to má smysl v ději. Debatovat o tom, jestli bylo na začátku vejce nebo slepice taky nemusíme, prostě to tak je. Jednoho dne Vlas objeví modrý démant a začnou se dít věci. Přes noc ho někdo unese a Brada se vypraví na záchrannou akci. 

 

 Následuje několik pěkných absurdních situací a první velká akce: Brada dostihne motýlovce, který Vlasa unesl, ve spánku ho sváže Vlasovým vlasovým porostem a oba utíkají... Pokud hledáte v téhle knížce nějaké ponaučení, pak přišlo právě tady. Hoši sice pronásledujícího motýlovce lstí zneškodní a způsobí mu ošklivá zranění, hned se ale zastydí a pečují o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Další sebezyptný moment má Brada hned na začátku cesty, kdy promoklý a prostydlý málem nechává kamaráda na holičkách. Takovou tu obecně rozšířenou mentální mantru „můžou si za to sami“ se mu ale podaří včas zpacifikovat a jde dál. Tak nějak to posouvá definici hrdinství k překonávání pohodlné malosti a nenápadné každodennosti…

Přes další vtípky a hravé absurdity se hrdinové dostávají až k hlavnímu zloduchovi, svedou s ním dramatický souboj (superschopnosti opět zaberou) a zachrání nic netušící městečko před naprostým zničením. A nakonec zjistí…

Tadeáš má komiksy rád. Nevadí mu, když mu jen čtu hlášky z bublin. Samozřejmě se obrázky dají číst i doslovně – nebo spíš včlenit popis situace do vyprávění. Funguje obojí.

 František Skála jr.: Velké putování Vlase a Brady

Vydalo Arbor Vitae v roce 2007

Jedno z rodičovských dilemat: Stín ryby? WTF?!

Jógová abeceda

Další věc, kterou jsem pořídila do zásoby na časy, až budou Tadeáš a Venuše větší. Jógová abeceda. Dvacet sedm kartiček se základními písmeny, tj. anglickou abecedou a jedním žolíkem. Na každé je namalované dítě, předvádějící zvíře, věc nebo bytost začínající na písmeno, které má svou pozicí připomínat. V přiložené brožurce najdete i návod, jak ho zacvičit. Plus vždy nějakou zajímavost, která se k zobrazovanému slovu vztahuje. Autorka vybírala tak, aby se daly karty používat i při angličtině. Písmeno M tedy zastupuje Muchomůrka alias Mushroom, písmeno P zase Prase čili Pig.

  

Tyhle karty se doporučují se dětem od šesti let. Přezkoušela jsem je a kromě pár složitějších písmen jde o úplně jednoduché figury. Nic, u čeho by se dalo za přiměřeného dozoru zranit, natáhnout svaly nebo něco skřípnout. 

Vlevo dole žolík alias pozice lotosového květu

Takže bez jakýchkoli ambicí na soustředěné cvičení je občas vytáhnu i na Tadeáše. Respektive vytáhne si je on, když má náladu. Jeho „písmenka“ vypadají podobně, jako když kocour škrábe v písance levou zadní. Některé pozice mu jen předvádím, sám by všechny končetiny zatím dohromady nesladil... Ale užívá si to, což je hlavní. 

  

Baví mě i princip tahání karet: výběr může být vždycky jiný a vytvořit si ho může každé dítě zvlášť. Můžete vytvářet slova, nebo hádat, kdo jaké písmenko právě odcvičil. Autorka navrhuje i dvě varianty „pexesa“, které lze hrát se dvěma sadami karet.

Tad pózuje v "jeho" poloze lotosového květu

 

Autorka Hanka Luhanová už vydala knížku Lali cvičí jógu a Jógové karty I. K těm jsem se zatím nedostala. Měly by obsahovat nejen popis cviků, ale i jejich účinky na dětský organismus, tak možná, že bych se po nich měla poohlédnout, než budou rozebrané.  Více na stránkách www.jogasdetmi.cz

 

Hanka Luhanová: Jógová abeceda

Ilustrace Libuše Vendlová, Nakladatelství Lali jóga, 2013

Cena od 280 Kč

 

Slavní hrdinové - Moje první encyklopedie Larousse

Všeobecný kulturní rozhled ještě ve školce! A navíc jako jednoduchý komiks! Robinson Crusoe a Gulliver nebo Petr Pan, Tarzan a Alenka v kraji divů... To jsou (zatím) Tadeášovy nejoblíbenější postavy z knížky, která na prostoru dvou až čtyř stran představuje příběhy nejslavnějších hrdinů reálných, mytických nebo smyšlených. 

Orientální pohádky (Šeherezáda a spol.) se proplétají s Artušovskými legendami, klasickými i moderními díly (Romeo a Julie, Don Quijote, Čtyři mušketýři, Dracula, Mauglí, Tom Sawyer) nebo biblickým světem a antickou i egyptskou mytologií. Ilustrace si rozdělilo čtrnáct výtvarníků, takže příběhy po grafické stránce nesplývají. Každý má svůj styl: jde to od poetických a detailnějších kreseb po svým způsobem karikatury a rozmáchlé črty, které na nějakou roztomilost či popisnost kašlou.

Mám tu knížku dost ráda. Je sice psaná pro děti od pěti let, ale Tad (3) si tam intuitivně našel pár svých hrdinů, které vyžaduje prohlížet a číst. Zbytek nechávám na později. A on sám si sem tam vybere někoho dalšího...

Poslouží nejen jako stručný přehled, ale viděla bych to v pozdějších dobách i na "srovnávací analýzy" a diskuze typu "Kdo je skutečný hrdina a kdo se jen uměl dostat na titulní stránku? :-)

Slavní hrdinové - Moje první encyklopedie Larousse

Mladá fronta 2006