Zobrazují se příspěvky se štítkemHravost. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHravost. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 25. března 2016

Mistr sportu skáče z dortu

Byla samozřejmě strašná nespravedlivost, že nejrůznější "jak se do lesa volá" a "měla babka čtyři jabka" mají národní pomník v podobně nejrůznějších knížek říkadel a přitom vývoj jde dál a každá generace vytváří vlastní hlášky a veršovánky :-) Takový první pomníček lidového humoru a DIY literárního tvořeníčka přelomu milénia postavil právě autor výběru Jan Nejedlý a ilustrátor Jaromír Plachý. Říkadla, básničky, písničky a jiné srandičky, tak zní podtitul knížky, v níž lze najít cokoli od  "Ach ty jsi hezká, jak záchodová deska" přes Krysu Vasilisu až po "Byl malý Číňánek, měl malý copánek." 



Spousta uvedených výtvorů a slovních spojení jsou legrácky, které se během minulého režimu šířily v opisech skrze památníčky a dneska kolují v nejrůznějších hromadných mailech hned vedle evangelií typu "Jak vyndat klíště" a "Papkejte banány!". 


Humor je to absurdní, lechtivě nekorektní, sem tam fekální, což děti samozřejmě milují. "Bába spadla do hnoje, zabila tam kovboje!" a "Tyhle prsa vojenský, to je něco pro ženský!" nebo "Dobrý večer, kdo tu brečel". Zní to neumětelsky a možná namítnete, proč by se něco takového mělo tisknout... Mělo! Jednak z toho nenápadně dýchá tvořivá anarchie éry normalizace, v níž mnohá úsloví vznikla a tak trochu jde tedy o svého druhu svědectví doby. A potom je to skvělá zásobárna nejrůznějších slovních odpalovaček, hříček a písniček, kterými můžete dětem prošpikovat jejich slovní projev a ještě je to bude bavit. Protože za pár let je čeká puberta, země, v níž budou jen "čekovat hinty, majnkraftovat, fejsbůčkovat, lovískovat" a podobně... 


Naprosto úžasné jsou pak ilustrace Jaromíra Plachého, kterého Tadeáš miluje už od časů jeho opusu Koule a krychle. Postavičky ve tvaru jelit, brambor, zombie zvířátek, nejrůznějších bobtnajících monster a deformovaných panáčků dokonale souzní s nasbíranými slovesnými pa-skvosty. Sem tam si Plachý příběh, který ilustruje, autorsky dovypráví v bublinách a komentářích. Prostě nádhera! Celé je to takový literární smeťák-střepák, na kterém hromady byť lehce nakřápnutých věciček čekají na další generace objevitelů. Naše děti už to znají nazpamět...


Mimochodem - pořád se něco děje. Jen hláškám typu "Přišel jsem, viděl jsem, vytěžil jsem" a "Lepší iron v invu, nežli diamant v lávě", už asi nebudete bez předchozího tréninku rozumět...

 Mistr sportu skáče z dortu
Sestavil Jan Nejedlý, ilustroval Jaromír Plachý
Nakladatelství Meander 2014

úterý 24. listopadu 2015

Kdo si prdnul u dvora

"To je jen takový pšouk do větru" tvrdí můj muž o téhle knížce.  Tak jistě, ale vtipný, dobře napsaný a krásně ilustrovaný. Navíc v jistém věku děti prostě zbožňují slyšet slova jako prdel, prdnout, hovínko a spol. - na tom je koneckonců postavená i oblíbená knížka O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu. Prdy byly ovšem dírou na trhu - alespoň já jsem je ještě v žádném knihkupectví nepotkala...


Útlá knížečka pro děti z mateřské školky a výše rozebírá fatální situaci: na královském dvoře si přímo během slavnostního aktu kdosi nahlas upšoukl. Princezna Lenka prohlásí, že to má na svědomí její otec. Nastává klasické přehazování horkého bramboru - prdla si přece královna, zahlásí rozhněvaný král a tak to jde dál - když řetěz hanby skončí u prince, kterému stud nedovolí vymyslet si jiného pachatele, situaci rozčísne prostořeká princeznina babička. "Každý přece ví, že si prdla tady naše Lenka, tak proč tolik řečí?" Jak to skončí? Happy endem. Princezna "Prdlenka" se po chvíli váhání čestně přizná, dotyčný princ se jí zastane a je z toho svatba... Pěkná ukázka "občanské a osobní statečnosti" na ryze konkrétním příkladu ;-) 



Ideální přechod od leporel ke knížkám! Tadeášovi a Venuši se samozřejmě velmi líbí. Je to jedna z těch knih, kde si rodiče "odpočinou" - menší děti nestačí ztratit pozornost, protože textu je tam sice pomálu, ale vzbudí velkou odezvu. Navíc můžete rozebírat obrázky - co tam, sakra, dělá upír a hydra?  Téma samozřejmě skýtá výchozí bod k vyprávění o vlastních příhodách s prdy. Takže o zábavu je postaráno...



Novinka od vydavatelství HOST je vtipně dotažená do poslední čárky: následuje vysvětlení, jak prdy vznikají a autorem knihy má být popularizátor flatulologie, tedy odborník na prdy Doc. MUDr. Jonáš Ovanul, CSc.

Jonáš Ovanul: Kdo si prdnul u dvora
Ilustrace Alžběta Göbelová
Vydalo nakladatelství HOST


úterý 22. října 2013

Velké putování Vlase a Brady

Komiks od výtvarníka Františka Skály juniora se asi prodává spíš v gallery shopech, než v klasickém knihkupectví s krtečkovými regály. Ale není to ten typ kunstu, který by děcka nedokázala strávit. Má výrazné a zároveň přiměřeně "infantilní" ilustrace. Příběh sice trochu punk, ale drží, postavy jsou celkem srozumitelné a na konci čeká i ta překvapivá pointa. Že je to více či méně švihlé, je spíš plus. Doporučuju!

  
Vlas a Brada jsou dva mládenci se speciálními schopnostmi. Prvnímu mohou růst vlasy neuvěřitelnou rychlostí do obrovské délky, druhý se na prudkém slunci pomalu vytrácí. Nevadí, že to nechápete, ono to má smysl v ději. Debatovat o tom, jestli bylo na začátku vejce nebo slepice taky nemusíme, prostě to tak je. Jednoho dne Vlas objeví modrý démant a začnou se dít věci. Přes noc ho někdo unese a Brada se vypraví na záchrannou akci. 
 
 Následuje několik pěkných absurdních situací a první velká akce: Brada dostihne motýlovce, který Vlasa unesl, ve spánku ho sváže Vlasovým vlasovým porostem a oba utíkají... Pokud hledáte v téhle knížce nějaké ponaučení, pak přišlo právě tady. Hoši sice pronásledujícího motýlovce lstí zneškodní a způsobí mu ošklivá zranění, hned se ale zastydí a pečují o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Další sebezyptný moment má Brada hned na začátku cesty, kdy promoklý a prostydlý málem nechává kamaráda na holičkách. Takovou tu obecně rozšířenou mentální mantru „můžou si za to sami“ se mu ale podaří včas zpacifikovat a jde dál. Tak nějak to posouvá definici hrdinství k překonávání pohodlné malosti a nenápadné každodennosti…


Přes další vtípky a hravé absurdity se hrdinové dostávají až k hlavnímu zloduchovi, svedou s ním dramatický souboj (superschopnosti opět zaberou) a zachrání nic netušící městečko před naprostým zničením. A nakonec zjistí…


Tadeáš má komiksy rád. Nevadí mu, když mu jen čtu hlášky z bublin. Samozřejmě se obrázky dají číst i doslovně – nebo spíš včlenit popis situace do vyprávění. Funguje obojí.

 František Skála jr.: Velké putování Vlase a Brady
Vydalo Arbor Vitae v roce 2007
Jedno z rodičovských dilemat: Stín ryby? WTF?!

sobota 25. května 2013

Nebe – peklo - ráj / Tyglík české poezie pro děti 20. století


-->
Přiznám se, že básnické sbírky si z knihkupectví většinou neodnáším. Všechna dobrá jména, co máme v knihovničce, jsem coby tuplovaná intelektuálka nakoupila na střední a vysoké škole. S výběrem Nebe - peklo – ráj jsem ale neváhala. A docela za jeho pořízení lobuju, i když po nadšení z knihkupectví přišla mezifáze „A co teď s tím?“

Zdaleka tam totiž nejsou jen básničky pro děti. Některé „ryze dospělé“ básně se možná budou vzpírat i vám. Ale ty nahlas číst nemusíte. Myslím, že zásadní je ta šíře záběru. Ukázat dítěti, co všechno může být poezie a o čem všem se skládají básně. Že to není jen „Pec nám spadla.“ Že ty básně baví ve dvou letech, stejně jako ve dvaceti a čtyřiceti. Navíc tam jsou naprosté pecky od slavných jmen. Ivan Magor Jirous, Emanuel Frynta, Jiří Nikl, Pavel Šrut. Ale taky Seifert, Skácel, Hrubín. A spousta dalších méně známých básníků. A hodně velice vtipných, velice půvabných nebo velice chytrých (i smutných) básní: 246 kousků od 153 autorů. Krásné.


Proč si to pořídit
Je skvělé mít doma místo spousty knih jen jednu. A dostat v kvalitním výběru tipy na jména, s nimiž byste se asi nikdy nesetkali. Další věc jsou kresby. Alžběta Skálová je něco jako superstar dětské ilustrace, Alžběta Zemanová a Radana Přenosilová jí perfektně sekundují. Kniha je rozdělená na tři části (viz název) a každá z nich si rozebrala jednu. Třetí argument je koncept, který můžete nebo nemusíte následovat. Každá z básní odkazuje na jinou stránku v knize. Můžete při čtení putovat směrem, který pro vás naznačil editor Petr Šrámek (nebo taky ne). Hodně promyšlené jsou i rejstříky na konci: jsou nejen podle autorů, ale také dle data narození, počtu veršů i začátku básně.




Ukázka? Třeba Pohádka od Karla Plíhala u nás doma slaví velký úspěch!

Na veřejné skládce / žil byl starý vládce, dloubal tupým mečem / do konzervy s lečem… / Našel jsem já na ulici / sedmiprstou rukavici. Je to smůla, Boží trest, když mám prstů jenom šest…



Vydavatelství Albatros, 2009 (cca 399 Kč)