středa 26. února 2014

Příběh malého slona Babara

Obrovský rozměr, signální oranžová a žlutá na obálce, velké obrázky (a nadto roztomilí sloni) a font alá oldskoolové psací písmo – nevím, jaký je původní formát knih o Babarovi, ale české vydání na pultech knihkupectví rozhodně nezapadne. Originál vyšel ve Francii ještě před válkou, roku 1931. Baobab tak prý českým dětem splácí dluh: dílo klasického ilustrátora Jeana de Brunhoffa by mělo mít na své poličce s knihami každé dítko. Dostali jsme ji k Vánocům.

 

V anotaci ke knížce se praví, že „Slon Babar se stal symbolem civilizované, kultivované Evropy třicátých let 20. století - osvícený demokratický vladař, skvělý otec, přítel a "slon činu". Osiřelé slůně uteče do města, naučí se tam "správnému chování," načež ho po návratu mezi slony zvolí králem. Hmmm.
Nepíšu tady o knížkách, které jsou blbé (text) a ještě hnusné (obrázky). Takže Babar, ačkoli to z níže napsaného možná čouhat zrovna nebude, není z té úplně marné kategorie. Minimálně kvůli obrázkům. Jen je pro mne trochu nepochopitelné, že něco podobného se vydalo loni...



Tadeáš (3,5) má tuhle knížku docela rád. Je milá. Ale až neuvěřitelně moc „francouzská“. Od začátku do konce. Takže: když Babar uteče do města, poté, co jeho matku zastřelil lovec, první, po čem zatouží, jsou hezké vycházkové šaty. A ejhle: přichází bohatá vdova, která mu bezevšeho nabídne peněženku. Babar si koupí skvělý oblek, nijak se přitom nežinýruje a ke staré paní se nastěhuje. Dělá jí společníka, rozpráví s jejími přáteli, učí se číst, psát, filozofovat. K dispozici má vlastní auto i štědré kapesné. La Dolce Vita! Samozřejmě se mu občas zasteskne a tak, když se do města náhodou zatoulají dva „nazí sloni“, rozhodne se vrátit s nimi zpět mezi svůj lid. Stará dáma dojetím (smutkem) pláče, ale na cestu mu nabalí spoustu dárku, sladkostí a navrch přidá automobil. Protože starý král slonů náhodou právě umřel, stává se vkusně oblečený a motorizovaný Babar ideálním nástupcem. První, co řeší, je svatba, respektive svatební šaty. Musí být skvělé a stejně jako na hostinu se na ně má dlouho, dlouho vzpomínat. Slon Kornelius, který Babara navrhl do funkce, se také nemá zle: prý má dobré nápady a Babar ho proto jmenuje ministrem. S právem nosit Babarovu buřinku. Vždyť ten má teď královskou korunu… Vše končí pompézním odjezdem na svatební cestu.


 
Proboha, kdo to všechno platí? EU? Teda, když to rozeberu, podle mne je to morální kýč, ale neuvěřitelný. Naprosto srovnatelný s pohádkami o princeznách – ale tak trošku ještě horší. Jedno povrchní individuum, jehož obzor sahá jen k novému smokingu, se nechá vydržovat a má dojem, že bytosti jako on (poznamenané krutým dětstvím, výjimečné, skvělé, atd.) si prostě obdiv a peníze ostatních zaslouží jaksi automaticky. Ale možná jsem moc velký skeptik a rejpal… 

  
Nicméně doufám, že Tadeáš si z Babara příklad nevezme :-)

 
Jean de Brunhoff: Příběh malého slona Babara

Nakladatelství Baobab, 2013, cena cca 250 Kč

neděle 5. ledna 2014

Julinka z jedlé zahrádky

Dětská knížka o tom, že skalničky a túje jsou ztráta času a energie a budoucnost patří kedlubnán, tuřínu, rajčatům a rukole... A že sekačka na trávu je ztělesněné zlo. Naprosto souhlasím!


Holčička Jůlinka partyzánsky obsadí jediný "ošklivý kout" zahrady u jejich domu. Ano, ten kout, kam se táta se svou sekačkou prostě nedostane. Tam si chodí Jůlinka hrát na džungli: všude roste samý anarchistický plevel, létají motýli a čmeláci a osmělí se sem dokonce i ježek a rejsek.


Protože trávník všude kolem je oholený na (odhaduju) dva centimetry a vůkol neroste vůbec nic kromě azalek a růží, rozhodnou se zvířátka s Jůlinkou nasadit v koutě nějaká semínka. A přichází lekce z urban gardeningu: děvčátko naplní hlínou a osází starý kočárek, prázdnou krabici od sušenek, prošlápnutý bubínek, batoh a podobné dávno nefukční věci.

Tenhle obrázek jsem stáhla z webu Kreativnisobe.cz, takže neobsahuje text, ale jen grafiku
Úroda je velkolepá a matka s otcem uznají, že koncept vymazlené zahrádky v satelitu prostě není udržitelný ani praktický... Takže příští rok zmizí tůje, růže, azalky a jim podobné krásy a zahradu obsadí záhonky se zeleninou... Za mne sto bodů!



 Řekla bych, že Jůlinka má samé klady: příběh je milý a ROZHODNĚ hodný následování. Knížka má krásné ilustrace i grafiku a minimum textu - takže je ideální pro malé děti. Navíc má skvělou přidanou hodnotu: na předsádkách najdete spoustu užitečných obrázků: semena k naklíčení, příklady užitečného plevele, který obohatí jídelníček i koupelnu, vybranou zeleninu vhodnou k domácímu pěstování. Na konec knihy autorka zařadila i pár receptů na "lektvary" - léčivé koupele, oleje nebo obklady z různých volně rostoucích bylin, kopřivový oplach na vlasy nebo zdravý salát s ptačincem.


Tahle knížka je super, pokud máte u domu alespoň několik volných metrů čtverečních. Já osobně jsem dost líná, ale záhonky a ovocnou zahradu máme a vášnivě pěstujeme. Samozřejmě - nemáme výnosy stejně bohaté, jako soused, co pleje snad dvakrát týdně. Ale stačí to. Obecně nedávám právo na život a péči ničemu, co se nedá sníst, takže "neužitečných rostlin" jako růže a spol. máme na předzahrádce opravdu minimum. A Tomáš seče kosou, takže zvěř se u nás taky nají...

 Autorka napsala už jednu knihu o Jůlince: Jůlinka z veselé zahrady. Je to leporelo pro ještě menší děti, ale to jsem v ruce zatím neměla...


Tereza Václavková: Jůlinka z jedlé zahrádky
Nakladatelství Verzone, 2013, cena kolem 200 Kč