Zobrazují se příspěvky se štítkemPříběhy s poučením. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPříběhy s poučením. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 30. května 2016

Pravidla léta

Díky za doporučení, Baru! Pravidla léta od australského výtvarníka a autora Shauna Tana jsou obrázkovou knížkou, která, podobně jako Gaarderova kniha To je otázka, nechává hlavní část práce na čtenáři či přečítači. Tedy samozřejmě až poté, co mu k tomu poskytne dokonalý, fascinující a surreálný svět, v němž je možné interpretovat cokoli skoro jakkoli - od tušeného příběhu, přes "morální ponaučení" až po epické detaily. Nádherná knížka!

"Tohle jsem se naučil minulé léto:" uvádí Tan knihu a následuje 16 pravidel o jedné větě doprovázených jednou nebo více celostránkovými ilustracemi - reprodukcemi Tanových olejomaleb. A můžou to být zdánlivé banality, stejně jako hluboké "filozofické" pravdy - obyčejně všechno dohromady ;-) Záleží na výkladu, který pro dítě (a nebo sami sobě) vymyslíte. Jestli ho chcete "vychovávat", pobavit ho, nebo s ním sdílet jeho (i svoje) strachy. 

Nikdy nenechávat jednu červenou ponožku na prádelní šňůře.

Středem všeho je vztah dvojice chlapců - jednoho malého a o druhého něco většího, snad bratrů, snad kamarádů. Kdo se od koho učí, je evidentní - starší je vždy ten, kdo se chová "správně", zná odpovědi, nedělá chyby, kárá, ale také trápí toho mladšího, který zas něco - většinou neúmyslně - pokazil. A peripetie toho vztahu jsou na obrázcích stále temnější a stísněnější... 

Nikdy nezapomenout heslo.

Příklad za všechno: "Nikdy nehledat důvody." Hoši se perou a kolem nich stojí tvorové z předchozích obrázků. Protože vždycky se v minulosti najde něco, co na druhého můžete vytáhnout. Au. Platí v jakémkoli vztahu, občas si to opakuji v duchu sama sobě během manželského zápolení... Každopádně se tím dítěti hezky vizualizuje to, o čem se dá dlouze a s poukazováním na vaše (a jeho) vlastní zážitky a průšvihy vyprávět...

Nikdy nehledat důvody.

Pokud by vás znepokojovalo, že neznáte ten "jediný a pravý" význam ilustrací, můžete být v klidu. Nic takového neexistuje. Tedy alespoň to Shaun Tan tvrdí. Sice nakonec neodolal a sepsal svůj osobní výklad, ale týká se jeho inspirací a myšlenek, není to nic absolutního. Pravidla léta jsou jako univerzální klíč. 

Nikdy nedávat klíče někomu neznámému.

"Nikdy nedávat klíče někomu neznámému." Řekla bych, že podobný pocit jsme si na základce, nebo nejpozději na střední škole prožili skoro všichni... A podobně depresivních zastavení je v knize čím dál tím víc... Jenže jde přece o minulé léto... V posledních stranách knížky příběh obou chlapců směřuje k příměří a zklidnění. Vše, co se stalo, je součást cesty. 



"Nikdy se nehádat s rozhodčím."? Fakt ne? :-) Ani s finálním mottem "Nikdy neporušuj pravidla. Zvlášť, když jim nerozumíš," se zrovna ztotožnit nedokážu. Pravidla jsou důsledek, ne dogma. A stejně jako si je prožili ti hoši, musí si jimi projít každý sám a po svém. Potom se dají pochopit. Ale možná se to dá vykládat ještě trochu jinak ;-)

Shaun Tan: Pravidla léta
Nakladatelství Labyrint 2014

pátek 13. září 2013

Slavní hrdinové - Moje první encyklopedie Larousse

Všeobecný kulturní rozhled ještě ve školce! A navíc jako jednoduchý komiks! Robinson Crusoe a Gulliver nebo Petr Pan, Tarzan a Alenka v kraji divů... To jsou (zatím) Tadeášovy nejoblíbenější postavy z knížky, která na prostoru dvou až čtyř stran představuje příběhy nejslavnějších hrdinů reálných, mytických nebo smyšlených. 




Orientální pohádky (Šeherezáda a spol.) se proplétají s Artušovskými legendami, klasickými i moderními díly (Romeo a Julie, Don Quijote, Čtyři mušketýři, Dracula, Mauglí, Tom Sawyer) nebo biblickým světem a antickou i egyptskou mytologií. Ilustrace si rozdělilo čtrnáct výtvarníků, takže příběhy po grafické stránce nesplývají. Každý má svůj styl: jde to od poetických a detailnějších kreseb po svým způsobem karikatury a rozmáchlé črty, které na nějakou roztomilost či popisnost kašlou.




Mám tu knížku dost ráda. Je sice psaná pro děti od pěti let, ale Tad (3) si tam intuitivně našel pár svých hrdinů, které vyžaduje prohlížet a číst. Zbytek nechávám na později. A on sám si sem tam vybere někoho dalšího...


Poslouží nejen jako stručný přehled, ale viděla bych to v pozdějších dobách i na "srovnávací analýzy" a diskuze typu "Kdo je skutečný hrdina a kdo se jen uměl dostat na titulní stránku? :-)

Slavní hrdinové - Moje první encyklopedie Larousse
Mladá fronta 2006

neděle 2. června 2013

Dědečku, vyprávěj – Etiketa pro kluky a holčičky od 3 let


-->
Ladislav Špaček má na etiketu něco jako monopol. Po příručkách pro rodiny, manažery nebo pubescenty přišla na řadu i kniha pro děti. Naštěstí ji napsal pro vlastní vnučku Viktorku, takže předpokládám, že ji testoval přímo na ní. Což je znát. 



Je to trochu autobiografie jejich vztahu: holčička Viktorka a její dědeček prožívají nejrůznější běžné okamžiky, které starý Špaček buď glosuje, jako například při návštěvě divadla nebo restaurace, nebo si k nim vymýšlí krátké mravoučné příběhy. 


 

Řeší se klasické situace: základní hygiena, zdravení, terorizování ostatních ve školce a na hřišti, přecházení silnice, telefonování, pravidla stolování včetně povídání si při jídle (to se smí), ale i ofrňování se nad zeleninovým salátem. Jednou je hrdinou příběhu vyhladovělý zajíček Ušáček (ano, co by dal za kousek zelí), zatoulané kotě (když se ztratíte, vraťte se na místo, kde jste byly s rodiči naposledy), jindy bezejmenná špindíra, která se nemyla, nečesala a nikdo si s ní nechtěl hrát, nebo uzurpátor Matěj, který z hřiště všechny vyhnal a pak si na prolejzačce přivodil úraz.



 
-->
Má to své kouzlo: gentlemana Špačka z těch lehce vykonstruovaných a dušínovských historek přímo cítíte. Proč ne. Jeho Viktorka je sice přemoudřelá, ale poměrně snesitelně. A patrně autenticky. 



Proč si to pořídit:
Pravidla slušného chování jako pohádka na dobrou noc. Až budete po dětech požadovat nějaké kulturní a společenské minimum, vždycky se můžete vymluvit na Viktorku. Navíc se někdy jen zde děti dozví, že stolování zahrnuje i ubrousky, nebo že vybavovat se do telefonu v přítomnosti druhé osoby je tak trochu neomalenost. Součástí vydání je i audio CD, což oceníte hlavně při cestování autem.

Ladislav Špaček: Dědečku, vyprávěj
Pro děti od tří let. Nakladatelství Mladá fronta, vydáno roku 2012. Cena cca 260 Kč