Díky za doporučení, Baru! Pravidla léta od australského výtvarníka a autora Shauna Tana jsou obrázkovou knížkou, která, podobně jako Gaarderova kniha To je otázka, nechává hlavní část práce na čtenáři či přečítači. Tedy samozřejmě až poté, co mu k tomu poskytne dokonalý, fascinující a surreálný svět, v němž je možné interpretovat cokoli skoro jakkoli - od tušeného příběhu, přes "morální ponaučení" až po epické detaily. Nádherná knížka!
"Tohle jsem se naučil minulé léto:" uvádí Tan knihu a následuje 16 pravidel o jedné větě doprovázených jednou nebo více celostránkovými ilustracemi - reprodukcemi Tanových olejomaleb. A můžou to být zdánlivé banality, stejně jako hluboké "filozofické" pravdy - obyčejně všechno dohromady ;-) Záleží na výkladu, který pro dítě (a nebo sami sobě) vymyslíte. Jestli ho chcete "vychovávat", pobavit ho, nebo s ním sdílet jeho (i svoje) strachy.
Nikdy nenechávat jednu červenou ponožku na prádelní šňůře. |
Středem všeho je vztah dvojice chlapců - jednoho malého a o druhého něco většího, snad bratrů, snad kamarádů. Kdo se od koho učí, je evidentní - starší je vždy ten, kdo se chová "správně", zná odpovědi, nedělá chyby, kárá, ale také trápí toho mladšího, který zas něco - většinou neúmyslně - pokazil. A peripetie toho vztahu jsou na obrázcích stále temnější a stísněnější...
Nikdy nezapomenout heslo. |
Příklad za všechno: "Nikdy nehledat důvody." Hoši se perou a kolem nich stojí tvorové z předchozích obrázků. Protože vždycky se v minulosti najde něco, co na druhého můžete vytáhnout. Au. Platí v jakémkoli vztahu, občas si to opakuji v duchu sama sobě během manželského zápolení... Každopádně se tím dítěti hezky vizualizuje to, o čem se dá dlouze a s poukazováním na vaše (a jeho) vlastní zážitky a průšvihy vyprávět...
Nikdy nehledat důvody. |
Pokud by vás znepokojovalo, že neznáte ten "jediný a pravý" význam ilustrací, můžete být v klidu. Nic takového neexistuje. Tedy alespoň to Shaun Tan tvrdí. Sice nakonec neodolal a sepsal svůj osobní výklad, ale týká se jeho inspirací a myšlenek, není to nic absolutního. Pravidla léta jsou jako univerzální klíč.
Nikdy nedávat klíče někomu neznámému. |
"Nikdy nedávat klíče někomu neznámému." Řekla bych, že podobný pocit jsme si na základce, nebo nejpozději na střední škole prožili skoro všichni... A podobně depresivních zastavení je v knize čím dál tím víc... Jenže jde přece o minulé léto... V posledních stranách knížky příběh obou chlapců směřuje k příměří a zklidnění. Vše, co se stalo, je součást cesty.
"Nikdy se nehádat s rozhodčím."? Fakt ne? :-) Ani s finálním mottem "Nikdy neporušuj pravidla. Zvlášť, když jim nerozumíš," se zrovna ztotožnit nedokážu. Pravidla jsou důsledek, ne dogma. A stejně jako si je prožili ti hoši, musí si jimi projít každý sám a po svém. Potom se dají pochopit. Ale možná se to dá vykládat ještě trochu jinak ;-)
Shaun Tan: Pravidla léta
Nakladatelství Labyrint 2014