Ježíšek

Knížku Hany Skálové Ježíšek dostaly děti k loňským Vánocům, což byla trochu škoda, protože spousta popisovaných tradicí se váže k období před Štědrým dnem. Prožít advent nejen jako okýnko v čokoládovém kalendáři se tedy chystáme letos.

Na začátek musím přiznat, že nejsem fanoušek Ježíše Krista a všech těch církevních tanečků okolo toho. Ale ráda bych, aby děti tento způsob uvažování, který formoval naši novodobou evropskou civilizaci, poznaly a případně z toho vycházely ve svém dalším životě. Podíl náboženství, tradic, informací, nápadů, podnětů k vlastnímu tvoření, dětských povídek a pohádkově laděných příběhů současných autorů mi v téhle knížce docela vyhovuje. Je tam kapitola věnovaná oslavám adventu v ostatních zemích i přesahy do historie (peripetie vzniku Pražského Jezulátka nebo betlémů), což mi přijde fajn.

V Ježíškovi zkrátka najdete kompletní manuál pro čekání na Vánoce. Odstartovat je můžete už 30. listopadu během "jedné z nejtajemnějších nocí v roce", jak se dozvíte v zdejším "kalendáriu" adventu. Informace, že na Ondřeje vylézají ze země zlí duchové a otevírají bránu mrazivé zimě, má docela fajn potenciál pro odvážnou noční výpravu...

Váš prosincový režim bude s Ježíškem vypadat nějak takto:
Přečtete si zimní básničky. Pokusíte se zazpívat koledy a vánoční písničky, třeba Suchého a Šlitrovu Purpuru. Vyrobíte si tématické dekorace: adventní svícen, andělská křídla, staročeský vrkoč, krmítko, sněhovou lucernu, atd... Upečete a uvaříte podle starobylých receptů kubu nebo pučálku. Provedete pár vánočních zvyků a případně pro příští rok zdokumentujete, zda to "fungovalo". Vyřešíte několik hádanek. A přečtete si například o Rudolfu Těsnohlídkovi a zachráněné Lidušce nebo o Joulu Pukkim. Což zní jako celkem dobrý program :-)

Moc se mi líbí ilustrace Andrey Tachezy nakombinované s "vintage" obrázky ve stylu starých vánočních pohlednic a učebnic. Navíc je část výtěžku z prodeje věnovaná organizaci Záblesk - sdružení rodičů a přátel hluchoslepých dětí.

Hana Skálová: Ježíšek

S povídkami Ivony Březinové, Miloše Kratochvíla a Daniely Krolupperové

Vydala Mladá fronta roku 2010. Určeno pro děti od 5 let.

To je otázka

Není to klasická kniha. A není to ani obrázková kniha... 

Na každé dvoustraně najdete maximálně tři holé věty. Každá z těch vět si ovšem kolem sebe vytváří samostatný vesmír - kladou filozofující otázky, které napadnou dřív nebo později každé dítě: "Proč žiju? Proč existuje svět? Můžu se spolehnout na to, že si pamatuju, co se doopravdy stalo? Jak to, že mi nohy jdou tam, kam chci, když myslím na něco úplně jiného?" Žádné odpovědi, jen otázky... Na vedlejší straně je pak "ilustrační obrázek", který otázky doprovází. 

 

Už to samo o sobě je strašně fajn, pokud si vezmete knížku do postele a před spaním si o libovolné dvoustraně s dítětem povídáte. Pak je tady ale ještě druhá rovina čtení a to je příběh vyprávěný pouze obrázky. V něm se totiž postavička chlapce z obálky vydává na cestu, která... V polovině vám dojde, že je to vlastně strašlivě smutné!

 

Před koncem si trochu vydechnete, protože naděje a nové začátky přicházejí v různých podobách a ví to i Jostein Gaarder, takže do nejtemnějších severských depresí se tu naštěstí nedostanete. 

Shrnuto: krásná knížka, která nutí přemýšlet ty, kteří poslouchají, i ty, kteří čtou...

Moc se mi líbí poetické ilustrace Akina Düzakina, které jdou do zastřených sépiových, zelených a modrých tónů a do černobílé, když se příběh dostává do minulosti... Oficiálně je to pro děti od sedmi let a myslím, že už od pěti se o tom dá začít mluvit...

Jostein Gaarder: To je otázka - vydal Albatros roku 2013

Ilustroval Akin Düzakin, přeložila Jarka Vrbová

PS: Norského autora Josteina Gaardera asi znáte díky knize Sofiin svět (1991), v roce 2014 vyšla v Albatrosu jeho dětská kniha Anna – Jaký bude rok 2082?

Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa

Super knížka pro menší děti, které mají rády dobrodružné příběhy a bojovníky. Tappi sice podniká nebezpečné akce, ale slovy filmových titulků: během natáčení nepřišla k úhoně žádná živá bytost. 

Tahle knížka je totiž vtipná a veskrze mírumilovná, což byste u Vikingů tak úplně očekávat nemuseli. On ji také nenapsal žádný seveřan, ale Polák Marcin Mortka. Ve výsledku to ale vůbec nic neznamená. Tappi je prostě dobře a živě napsaný příběh s přiměřeně dávkovaným "ponaučením", který navíc nemusíte cenzurovat ani útlocitnějším povahám. Má jasnou a promyšlenou strukturu, plastické charaktery, napětí, momenty překvapení a zároveň zůstává záměrně dětsky naivní. Mortka je otec dvou dětí, takže lehce nabádavý rodičovský tón jeho vyprávění nezapře. Tappi žije ve světě, kde se nezabíjí, neumírá a dobro vítězí nad zlem. Tak už to prostě je.

Ústřední dvojka sympaťáků - Viking Tappi a sob Chichotek - tvoří podobně komicky kontrastní duo jako třeba Laurel a Hardy - co do fyzičky a konfekční velikosti i temperamentu a způsobu myšlení. Na začátku se kvůli Chichotkovým lotrovinám málem porvou, ale potom zjistí, že spolu jim bude mnohem líp. Zvlášť, když začíná tuhá severská zima. A když už se přiměřeně dlouho mrcasí po Šeptajícím lese a prožívají různé veselé příhody, dojde i na SKUTEČNĚ VELKÝ ÚKOL - dobrodružství, které je přinutí vystoupit ze zajetých kolejí, překonat sami sebe - ať už svou lenost, nebo strach.

Vedlejších postav zvířat, lidí, trollů a dalších nadpřirozených bytostí tu není ani moc, ani málo a většina z nich je představena vlastní kapitolou, takže dítě nemá takový problém zorientovat se v přibývajícím ději. Navíc každý z drobných "zahřívacích" příběhů na začátku vyprávění má smysl - postupně se totiž splétají a vytvářejí obraz Tappiho světa. Konec pak všechny zúčastněné spojí, nebo spíš - postaví proti sobě, jak už to u finální bitvy bývá.

HOST připravuje i pokračování s názvem Tappiho putování po Šumících mořích  

PS: Líbí se mi také, jak je knížka graficky vybavená - úprava odkazuje tak trochu ke starým kronikám. Tadeáš i já doporučujeme!

Marcin Mortka: Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa - vydal HOST roku 2015 - cena 249 Kč

Ilustrace Marta Kurczewska

Lyžníci z Plískanic

Perfektní kniha pro rodiče, kteří rádi lyžují! Bjorn R. Lie jim totiž s Lyžníky z Plískanic dává super lákadlo, díky kterému snad i děti zahoří láskou k bílé stopě! 

Jsou to jen "obrázky" ze života jednoho horského městečka a jeho okolí. Na každé dvoustránce se odehraje jeden či více mikropříběhů a malí čtenáři se seznámí z rozmanitými tvářemi hor i jejich obyvatel, sledují radost z lyžování a pohybu v přírodě, potkají se letmo i s tradicemi a libůstkami domorodců. 

Je to vtipné, dýchne z toho poklidná staromilská nálada huňatých svetrů a vázání typu Kandahár, ale zároveň sledujeme skandinávsky "hyperkoretní a genderově vyvážený" svět, ve kterém je přece jasné, že "antropomorfizovaná zaječice" randí s člověkem, sjezdovku terorizuje bezohledná člověčice,  vtipálek Olaf Zlomhůlka je slon a snad jen reklamní katalog zimních pletených kukel Dagny Svetrsenové je kompletně nafocený na "bílých Evropanech", byť jinak mezi občany Plískanic defilují i Afroameričané, Indové, nebo Romové. 

Každý z desítek hlavních i vedlejších hrdinů pokládá svůj miniaturní kamínek do výsledné mozaiky. Textem se šetří, ale dětem to v žádném případě nevadí. Naše nejoblíbenější zábava se hraje s předsádkou - děti ukazují na vybrané kresby a díky tomu přesně ví, co je klistr nebo jakou pochoutkou se živí lyžaři při dlouhých přejezdech (rozinkama).

Prostě krásná, vtipná a milá knížka.

PS: pokud navíc podprahově zafunguje tak, jak má, bude na světě o pár lyžařů víc a televizních tlouštíků míň - otestujte i u vás doma a dejte vědět :-)

Bjorn R. Lie: Lyžníci z Plískanic  - vydal Baobab v edici Baosvět roku 2014 - cena 270 Kč

Dobrodružství pavouka Čendy - díl první až třetí

K Pavoukovi mám speciální vztah, protože jsem na motivy prvního dílu napsala pro Český rozhlas Brno rozhlasovou pohádku Dobrodružství ve starém domě. I proto mám prvního Čendu v klasickém velkém formátu, zatímco další dvě pokračování už v kapesní cestovní verzi. Ono by totiž jedno pokračování stačilo. Druhé a třetí dobrodružství na sebe bezprostředně navazuje, což v úvodu trojky není zrovna stylisticky skvěle vyřešené. Ale možná má Pavel Čech prostě rád příběhy na pokračování :-)

V prvním díle čteme o neobvyklém přátelství pavouka Čendy a dřevěné kukačky. Ti dva vedle sebe koexistují, navzájem se potřebují, ale nehodlají si to přiznat. Svět mají "načtený" z dobrodružných románů a bezpečně odpozorovaný z okna. Ve starém domě na zbourání si v poklidu a bok po boku jen tak spokojeně hnípají. Když přijde okamžik, kdy musí změnit svůj život, trochu to zadrhne, ale nakonec ten krok do neznáma udělají: a spolu! 

Poeticky nostalgický a v čase volně rozprostřený děj jedničky vystřídá ve dvojce rychlejší tempo a napětí. Příběh se zabydluje dalšími svéráznými postavami, byť to občas vypadá jako taková autorova legrácka, pomrkávání po dětských a jiných vzorech: Čenda potkává mravence Járu, bráchu toho slavného Ferdy, či bytost zvanou Víl, která hulí houbičky a má vize... Detaily jsou trochu "na sílu", ale většina dějových faktů a zvratů dává smysl a klíčová love story dvou pavouků je velice půvabná. A ve trojce se čtenář dokonce dočká i důstojné tečky za Čendou milovanými Tarzanovými dobrodružstvími z jedničky!

V každém případě Tadeáš i Venuše mají Dobrodružství pavouka Čendy docela v oblibě a v našem pavouky dosti zabydleném domě na tato stvoření dupají opravdu jen zřídka...

Pavel Čech: Dobrodružství pavouka Čendy, 2. dobrodružství pavouka Čendy, 3. dobrodružství pavouka Čendy - vydalo nakladatelství Petrkov 2011, 2014 a 2015

Příběh malého slona Babara

Obrovský rozměr, signální oranžová a žlutá na obálce, velké obrázky (a nadto roztomilí sloni) a font alá oldskoolové psací písmo – nevím, jaký je původní formát knih o Babarovi, ale české vydání na pultech knihkupectví rozhodně nezapadne. Originál vyšel ve Francii ještě před válkou, roku 1931. Baobab tak prý českým dětem splácí dluh: dílo klasického ilustrátora Jeana de Brunhoffa by mělo mít na své poličce s knihami každé dítko. Dostali jsme ji k Vánocům.

 

V anotaci ke knížce se praví, že „Slon Babar se stal symbolem civilizované, kultivované Evropy třicátých let 20. století - osvícený demokratický vladař, skvělý otec, přítel a "slon činu". Osiřelé slůně uteče do města, naučí se tam "správnému chování," načež ho po návratu mezi slony zvolí králem. Hmmm.

Nepíšu tady o knížkách, které jsou blbé (text) a ještě hnusné (obrázky). Takže Babar, ačkoli to z níže napsaného možná čouhat zrovna nebude, není z té úplně marné kategorie. Minimálně kvůli obrázkům. Jen je pro mne trochu nepochopitelné, že něco podobného se vydalo loni...

Tadeáš (3,5) má tuhle knížku docela rád. Je milá. Ale až neuvěřitelně moc „francouzská“. Od začátku do konce. Takže: když Babar uteče do města, poté, co jeho matku zastřelil lovec, první, po čem zatouží, jsou hezké vycházkové šaty. A ejhle: přichází bohatá vdova, která mu bezevšeho nabídne peněženku. Babar si koupí skvělý oblek, nijak se přitom nežinýruje a ke staré paní se nastěhuje. Dělá jí společníka, rozpráví s jejími přáteli, učí se číst, psát, filozofovat. K dispozici má vlastní auto i štědré kapesné. La Dolce Vita! Samozřejmě se mu občas zasteskne a tak, když se do města náhodou zatoulají dva „nazí sloni“, rozhodne se vrátit s nimi zpět mezi svůj lid. Stará dáma dojetím (smutkem) pláče, ale na cestu mu nabalí spoustu dárku, sladkostí a navrch přidá automobil. Protože starý král slonů náhodou právě umřel, stává se vkusně oblečený a motorizovaný Babar ideálním nástupcem. První, co řeší, je svatba, respektive svatební šaty. Musí být skvělé a stejně jako na hostinu se na ně má dlouho, dlouho vzpomínat. Slon Kornelius, který Babara navrhl do funkce, se také nemá zle: prý má dobré nápady a Babar ho proto jmenuje ministrem. S právem nosit Babarovu buřinku. Vždyť ten má teď královskou korunu… Vše končí pompézním odjezdem na svatební cestu.

 

Proboha, kdo to všechno platí? EU? Teda, když to rozeberu, podle mne je to morální kýč, ale neuvěřitelný. Naprosto srovnatelný s pohádkami o princeznách – ale tak trošku ještě horší. Jedno povrchní individuum, jehož obzor sahá jen k novému smokingu, se nechá vydržovat a má dojem, že bytosti jako on (poznamenané krutým dětstvím, výjimečné, skvělé, atd.) si prostě obdiv a peníze ostatních zaslouží jaksi automaticky. Ale možná jsem moc velký skeptik a rejpal… 

  

Nicméně doufám, že Tadeáš si z Babara příklad nevezme :-)

 

Jean de Brunhoff: Příběh malého slona Babara

Nakladatelství Baobab, 2013, cena cca 250 Kč

Julinka z jedlé zahrádky

Dětská knížka o tom, že skalničky a túje jsou ztráta času a energie a budoucnost patří kedlubnán, tuřínu, rajčatům a rukole... A že sekačka na trávu je ztělesněné zlo. Naprosto souhlasím!

 

Holčička Jůlinka partyzánsky obsadí jediný "ošklivý kout" zahrady u jejich domu. Ano, ten kout, kam se táta se svou sekačkou prostě nedostane. Tam si chodí Jůlinka hrát na džungli: všude roste samý anarchistický plevel, létají motýli a čmeláci a osmělí se sem dokonce i ježek a rejsek.

Protože trávník všude kolem je oholený na (odhaduju) dva centimetry a vůkol neroste vůbec nic kromě azalek a růží, rozhodnou se zvířátka s Jůlinkou nasadit v koutě nějaká semínka. A přichází lekce z urban gardeningu: děvčátko naplní hlínou a osází starý kočárek, prázdnou krabici od sušenek, prošlápnutý bubínek, batoh a podobné dávno nefukční věci.

Tenhle obrázek jsem stáhla z webu Kreativnisobe.cz, takže neobsahuje text, ale jen grafiku

Úroda je velkolepá a matka s otcem uznají, že koncept vymazlené zahrádky v satelitu prostě není udržitelný ani praktický... Takže příští rok zmizí tůje, růže, azalky a jim podobné krásy a zahradu obsadí záhonky se zeleninou... Za mne sto bodů!

 Řekla bych, že Jůlinka má samé klady: příběh je milý a ROZHODNĚ hodný následování. Knížka má krásné ilustrace i grafiku a minimum textu - takže je ideální pro malé děti. Navíc má skvělou přidanou hodnotu: na předsádkách najdete spoustu užitečných obrázků: semena k naklíčení, příklady užitečného plevele, který obohatí jídelníček i koupelnu, vybranou zeleninu vhodnou k domácímu pěstování. Na konec knihy autorka zařadila i pár receptů na "lektvary" - léčivé koupele, oleje nebo obklady z různých volně rostoucích bylin, kopřivový oplach na vlasy nebo zdravý salát s ptačincem.

Tahle knížka je super, pokud máte u domu alespoň několik volných metrů čtverečních. Já osobně jsem dost líná, ale záhonky a ovocnou zahradu máme a vášnivě pěstujeme. Samozřejmě - nemáme výnosy stejně bohaté, jako soused, co pleje snad dvakrát týdně. Ale stačí to. Obecně nedávám právo na život a péči ničemu, co se nedá sníst, takže "neužitečných rostlin" jako růže a spol. máme na předzahrádce opravdu minimum. A Tomáš seče kosou, takže zvěř se u nás taky nají...

 Autorka napsala už jednu knihu o Jůlince: Jůlinka z veselé zahrady. Je to leporelo pro ještě menší děti, ale to jsem v ruce zatím neměla...

Tereza Václavková: Jůlinka z jedlé zahrádky

Nakladatelství Verzone, 2013, cena kolem 200 Kč